Ještě mi ani neoschlo oblečení zvlhlé z výstupu na Olymp a již jsem se připravoval na cestu do obřího města ležícího na dvou kontinentech. Rodiče měli namířeno domů, přes Bulharsko až v kraj Vysočina, kde si konečně mohli odpočinout od dovolené, od pláží, od kopců a povzdechnout si stezkem po klidném moři. Mě na mou žádost zanechali několik kilometrů před tureckou hranicí, v místě, kde parkoviště neslo kamiony, kde drobné kiosky nabízely občerstvení. Ani mi nepřišlo nutné vytahovat cedulku s nápisem Istanbul neboť vzdálenost přechodu nebyla velká. Jen jsem zvedl prst. Projelo jedno auto, za ním prach, však zmizelo v dáli. Nad moji myslí visela dobrá nálada, taková čerstvá, odpočatá. Bylo časné ráno. Odjel jsem hned druhým automobilem, v němž dleli dva mladí chlapíci. Bulhaři. Jak známo bulharština je podobná ruštině a ruština pro čecha je pouhým roubem, pouhou odrůdou ze stromu slovanského. Zlehka si rozumíme. Porozuměl jsem až mnoho. Mladí pašeráci snad ještě nepoznali vězení, proto tak neopatrně jednali.
